Obvyklý výklad jeho děl vychází z logiky faktického vzniku – autor vezme pevnou strukturu, kovovou mřížku, tu na vnější straně natře bílou barvou, na straně vnitřní použije výraznější odstíny: červenou, žlutou, oranžovou... Mřížku pak zavěsí před bílou stěnu, na níž díky světelné reflexi vidíme barevné odrazy odvrácené strany mřížky. O tento optický jev autorovi jde. Chápeme jej jako výsledek popsaného pracovního postupu.

Logika věci samotné je však opačná – základní a výchozí je právě toto optické pozadí. Ono samo je skutečným zdrojem díla, z něj pak vystupují plochy a prostory obrazů/objektů. Nedělitelný (a tedy i neanalyzovatelný) pohyb barevného chvění je výchozí skutečností, vše ostatní je druhotné.

Václav Krůček postihuje vizualitu v její formující a působící aktualitě. Je prezentována ve svém časovém průběhu, jako kontinuální pohyb. Nikoli však jako pohyb ve smyslu vnější fyzické aktivity, nýbrž jako pohyb, v němž vnitřní aktivita splývá s vnější. Tento „pohyb vidění", aktuálně zažívaný a tělesně i mentálně vykonávaný, formuje a moduluje pole viditelnosti. Protože je aktem vidění, je celistvý a nerozložitelný na prvky. Naše interpretační úsilí jej sice může rozkládat na jednotlivé kroky a sekvence, tato mentální „gramatizace však zároveň vytváří ve vidění specificky slepé místo. V jeho kontinuálním proudu vznikají zlomy, v nichž se soustřeďuje dále již neanalyzovatelný, procesuální a mnohoznačný „temný zbytek". Reziduum o to obtížněji uchopitelné, neboť je „fakticky neexistující" (tj. není převoditelné na fakta coby zjistitelné a ověřitelné jednotlivosti). Právě odkrývání a prosvětlování tohoto efemérního meziprostoru dává dílu Václava Krůčka jeho unikavou hloubku.

Václav Krůček chápe vizualitu komplexněji, než je obvyklé. Vidí ji v kontextu ostatních smyslů i percepčních aktivit těla samotného. Obvykle máme tendenci zrak interpretovat jako smyslově-teoretickou schopnost. Vidění je odděleno od svého předmětu i od materiality našeho těla. Od aktu vidění můžeme díky tomu snadno přejít k vizuálním datům a ke specifické gramatice vizuálních forem. Václav Krůček však ve své tvorbě zkoumá vidění v jeho časovosti a fenomenalitě. Tím se vidění přibližuje charakteristikám určeným pro sluch a hmat. Ty chápeme jako smysly „přibližné", které se rozvíjejí v čase a mnohem více si u nich uvědomujeme kauzálnost a orientovanost. Zvuk se dotýká mého těla, prostupuje jím, vylaďuje jej, sjednocuje a zase se obrací ven. Akty vnímání a afekce jsou oddělitelné, a zároveň se doplňují a prostupují. Vidíme-li díla Václava Krůčka z perspektivy onoho výchozího barevného chvění, modulace barevného pole a unikavosti opakovaného zjevu, uvědomujeme si, že jde o fenomény lokální a časové. Existují tady a teď, jsou zde pro nás a jsou spojeny s námi samotnými. Obraz, který na jejich základě vzniká, se před námi odehrává, opticky rezonuje a vizuálně se „rozeznívá". Je proto zcela výstižné, nese-li výstava Václava Krůčka název All Colours of Time. Jejím tématem je čas jako průběžný pohyb „barevné melodie", jenž umožňuje vznik obrazu jakožto mentálního objektu. Konkrétní díla jsou pak realizacemi tohoto setrvalého vizuálního pohybu. Dochází v nich k aktualizaci a proměnlivému odstiňování barevného kontinua.

Důležité však je, abychom si též uvědomili, že díla Václava Krůčka nejsou jen optickými zjevy. Mají i svoji věcnou, konceptuální a mentální stránku. Z hlediska konstituce obrazu je důležité, jakým způsobem je v nich sjednocen bezprostřední výkon vidění samotného s výkonem obrazového ztvárnění. Tento druhý výkon již není záležitostí optického vidění, nýbrž je dílem imaginace. Právě ona je silou, jež může artikulovat formy, které nejsou dosud pevně uchopeny a určeny. Bezprostřední vizuální materiál je díky ní zvýznamněn a konstituován do podoby prchavého „obrazu".

Vidění je tak u Václava Krůčka prostoupeno autorským sjednocujícím gestem. Díky němu v jednom smyslovém i mentálním aktu povstává z mnohosti různorodých vizuálních motivů obraz coby realizace umělecké ideje v konkrétní aktuální přítomnosti. Do této přítomnosti se my, diváci, máme ponořit, setrvat v ní a zakusit ji v její smyslové hloubce jako „přítomnost trvání" uvnitř nekonečných senzorických nuancí.

Kamil Nábělek

Václav Krůček – ALL COLOURS OF TIME, Etcetera Art, Hradební 3, Praha
Kurátor: Kamil Nábělek
3/5 – 2/6/2023

1. Orange continuo, 2022
akryl, pozinkovaná kovová síť
rozměr 70 x 59 x 5 cm

2. Purple continuo, 2022
akryl, pozinkovaná kovová síť
rozměr 72 x 61 x 5 cm

3. Green continuo, 2022
akryl, pozinkovaná kovová síť
rozměr 72 x 60,5 x 5 cm

4. Why Patterns?, 2022
akryl, pozinkovaná kovová síť
rozměr 204 x 200 x 4 cm

5. Subtle between , passing, 2021
akryl, pozinkovaná kovová síť
rozměr 203 x 200 x 5 cm

6. Sounding green, 2022
akryl, pozinkovaná kovová síť
rozměr 204 x 200 x 5 cm

7. Tremolo reflex, 2022
akryl, pozinkovaná kovová síť
rozměr 204 x 200 x 4 cm

Depozitář:
8. Darker, 2023
akryl, pozinkovaná kovová síť, niť
rozměr 49 x 42 x 5 cm

9. Floating timbre, 2023
akryl, kovová tkaná síť
rozměr 102 x 102 x 5 cm